V MOCI MOCNÝCH - раздел Образование, Učást webových stránek Akademie věd ČR v Brně v roce 2005
Bylo To Přesně, Jak Lovcův D&#...
Bylo to přesně, jak Lovcův dědeček odhadl. Šprýmař byl všemi mastmi mazaný podvodníček, který když lže, tak tomu sám věří a je tak přesvědčivý, že jej Gomepsis následovala beze stínu podezření ochotně na jih. Tady šel Šprýmař vyjednávat přechod přes další cizí území. Když se vrátil, oznamoval Gomepsis zaručené noviny. Dozvěděl se, že jakéhosi těžce nemocného člověka právě včera dopravili po řece až sem k moři a odtud ke slavnému šamanovi na bílém pobřeží malovaných skal. Ten zraněný, to by mohl být sám Lovec, kterého zřejmě až sem dovezli jeho jižní přátelé, kterým Šprýmař zachránil děti od jakési smrtelné nákazy mocným kouzlem a oni teď z vděčnosti ke Šprýmaři i jeho přátelům dělají vše, co jim na očích vidí. I přes půl Evropy někoho nesou na zádech.Musíme však zaplatit za průchod srdcem místního kmene. Ještě doma několikrát nabádal dívku, aby si vzala jen to nejdražší, protože se to bude hodit a právě toto je jeden z takových okamžiků. Zlí Duchové určitě sužují Lovce, ale místní kouzelník ho jistojistě zachrání.
,,To je tak pěkné, až bych plakal. Jak naivní, jak slepé, jak bezduché a prázdné,“ smál se Šprýmař v duchu tomu, když viděl, jak Gomepsis trne o svého Lovce hrůzou. Když se za něj modlila, přímo se kochal rozkoší. Ale také jí v hloubi srdce záviděl, jak rychle opustila celý svůj svět, celé své bohatství a následuje vidinu blízkosti milovaného Lovce. On je jak osamělý strom v tundře. Ale chytrý strom, strom, který vodí lidi za nos, jako když se chytá ryba na udici.
,,Tady bude ten velký šaman. “ Konečně se dostali do veliké pobřežní osady u moře. Lidé zde chodí spoře odění, ale o to více se krášlí. Když fouká studený vítr od moře, tak se neoblečou, jen přes sebe přehodí plášť. Otužilí lidé loví v moři ryby, sbírají slávky, potápějí se pro ústřice a pro kraby. Jejich pomalovaná těla se pak vyhřívají na letním slunci a jejich pohyby a temperament se naplno rozehrají v roztodivných tancích plných energie, kterou Gomepsis nikdy neviděla. Zdáli se jí ti lidé blázniví, zbrklí, lehkovážní a divocí. Ona, typická seveřanka, byla mnohonásobně rezervovanější a připadala si i moudřejší. Nicméně, pod oblečením byla nepřetržitě zpocená a na těle se jí objevovaly napuchlé, červené skvrny. Musela se mnohem častěji mýt, ale místo, aby se zbavila oděvu, chodila ve svém plátěném pyžamu. Konečně si alespoň nějak připadla přijatelně.
,,Všechno jsem domluvil, hned tě mám zavést na šamanský dvůr, tam nás vyslechnou a zavedou k Lovci. Ten je nyní v péči Šamana.“ Gomepsis poskočilo srdce. Po tak dlouhé době uvidí milovaného člověka. Měla však i obavy, aby se Lovec uzdravil. Jak bude vypadat? Bude ji vůbec vnímat? Nezemře do té doby, než ji k němu pustí? Sbalili si rychle věci a předstoupili před několik lidí, z nichž většina byla podivně ozbrojena a někteří oděni do změti roztodivných peříček a korálků. Nejvýrazněji byla vyzdobena velice krásná, asi třicetiletá dáma, kterou jako by všichni poslouchali a měli před ní veliký respekt.
Pak se zde objevily další dvě dámy, také pěkně oděné a naznačily Gomepsis, že je má následovat. Gomepsis s nimi odešla skrze prostor plný totemů a obětin, kolem několika domů z rohoží, až na konec volného prostoru k malému, sladkovodnímu jezírku, za kterým stála ozbrojenou stráží hlídaná chata. Do té ji její průvodkyně uvedly a zde se jí ujaly další dívky. Hned ji začaly umývat, česat a upravovat. Dostala nové ozdoby, malování a složitý, vysoký účes na hlavu. Než se stačila vzpamatovat, její šaty dívky někam schovaly a to už ji vedly nazpět před tu krásnou, namalovanou paní.
Gomepsis nikde neviděla svého průvodce, srdce jí divoce bušilo a začínala mít strach, že došlo k nějakému nedorozumění. Spustila tedy na paní velmi naléhavě, ale ta jí evidentně nerozuměla, a když dál vysvětlovala a chtěla jít k paní blíž, stráž ji zadržela. Paní si ji jen prohlížela, jakoby ji vůbec nezajímalo, co jí říká. Jakoby pro tu paní byla Gomepsis vzduch.
,,Takhle se tu staráte o hosty?“ dívala se vyjeveně Gomepsis.
To už ji však odváděli nazpět do rohožového, hlídaného domečku. Gomepsis měla slzy v očích. Je kdesi daleko od domova, který opustila, tady jako by byla vzduch a ničemu nerozumí. Kde je její průvodce a kde je její Lovec?
Kde je ten velký Šaman, léčitel?!
Co se to děje?
Gomepsis chtěla utéci, ale stráže ji nepustily ani jednou, ani podruhé a to už si zoufalá a v pláči začala připouštět nejhorší myšlenky, které ji ve zmatku a zoufalství napadaly.
Ubíhají týdny, měsíce. Ochladilo se a místní obyvatelé navlékli kožené haleny či šaty, sešité jen místy šídly. Všude tam, kde šití není úplně nutné, spojují kůže jednoduché, drobné úvazy. Mnohdy je přebytečná matérie činěné kůže rozřezána na zdobné třásně. Oděv tak celkově už víc připomíná oblečení, na které je Gomepsis zvyklá. Ale co je to platné, že jí zde něco alespoň vzdáleně připomíná domov, když celý její svět skončil. Pochytila za ty mnohé týdny, které zde musela strávit, řadu slov a už hodně rozumí zdejší řeči. Tak si udělala vlastní obrázek událostí. Je žalostnější a tragičtější, než by se jí ještě před nedávnem zdálo. Ten podlý přivandrovalec Šprýmař ji nevedl za Lovcem ani za kouzelníkem, ale přivedl ji sem jako exotickou otrokyni. Jako severskou tanečnici a služku pro dvůr zdejší vládkyně. To byla ta třicetiletá krásná paní. Jen ji tehdy hodnotila a prohlížela si ji. ,,Jaká potupa.“ ,,Velký Duchu, taková ostuda! A ten padouch, zloděj a podvodník, kterého dozajista domácí národ exkomunikoval, za ni dostal možnost stát se členem zdejší společnosti!“ hlodá v hlavě Gomepsis a po tváři jí stéká slza bezmocného hněvu.
Gomepsis už měla za sebou řadu svých vzpour a pokusů o útěk. Vždy ji chytili a naznačili jí, že ji příště prostě zabijí. Přemýšlela o smrti víc, než kdy před tím. Na severu vždy bojovala, ale najednou nemá proč žít. Všechno je tu nepřátelské. Kdo ví, co je s Lovcem? Kdo ví, co je doma? Vždyť utekla. Je ztracená, už ji nikdo nehledá. Ona, kdysi hrdá Gomepsis, ke které vzhlíželi lidé jako k nějaké princezně a najednou je tady u dvora, kde slouží jiným.
Je těžké zde vydržet a nezbláznit se z toho všeho. Snaží se komunikovat s ostatními dívkami, ale některé jsou zde dobrovolně a považují si tuto službu za čest, jiné jsou zde za úplatu a některé s ní sdílejí stejný osud.
,,Také zde mají otroky,“ rozpovídala se jednou jedna dívka „a ti pro veřejnou zábavu spolu zápasí a čas od času některý vítěz dostane svobodu a může si vzít sebou domů, co chce. Tak se stává, že si odvede i dívku v postavení, v jakém jsi nyní i ty.“ ,,A ještě ke všemu si mě někdo může odvést? Já chci svého Lovce!“
Gomepsis se rozplakala. Občas potichu plakávala v koutku, aby ji nikdo neslyšel, dívala se na hvězdy na noční obloze a přemýšlela, která je maminka, která Lovec, která tatínek, která.
Bezmoc, bezmoc a marnost! Musí být trpělivá, čím je zde déle, tím více zjišťuje, jak to tady chodí a až pozná zdejší pořádky, využije jich, aby utekla v tu správnou chvíli. Pak poznají všichni, kdo je to Gomepsis. Gomepsis se tedy naoko smířila se svým osudem. Volně se potuluje na místech příležitostného tržiště, pomáhá tam nebo tu se spravováním sítí, jinde se škvařením tuleního sádla. Tančí s ostatními dívkami, zhotovuje s ostatními podivné ozdoby z peří a dokonce se naučila některé místní písničky a vyprávění.
Když jednou zase procházela kolem několika rohožových chat, představujících zdejší palác, uviděla zde novou, velkou klec, postavenou z rovných, dlouhých kmenů a stromků. V té kleci byli čtyři muži - zajatci, které donedávna zaměstnávali kdesi na nejtěžších pracích, aby jim zesílily svaly. Tady se utkají, coby zápasníci pro pobavení celého kmene na velké slavnosti, která začne za tři dny. Muži vypadají uboze. Jsou to špinavé hromady svalů s řadou modřin a jizev. Jaká asi byla ta nebezpečná a těžká práce, kterou vykonávali, Gomepsis nezjistila, ale dovedla si představit, že takové práce je všude dost. Stačí, aby museli drtit nebo brousit kámen na barevný prášek, potápět se pod vodu na sběr slávek a ústřic, vybírat ve skalách ptačí vejce, nebo být veslaři na lodích, které na moři pronásledují tuleně a obří želvy. Oči mají z nevyspání napuchlé a zalepené a nepřidalo jim ani nachlazení a špatná strava.
,,Proboha!“
Gomepsis ztuhla, slzy jí vhrkly do očí, roztřásla se jí kolena.
Potichounku zašeptala směrem k jednomu muži v kleci tak, aby nevzbudila podezření. Nic. Vidí, že muž žije, že dýchá, ale jako by byl v bezvědomí nebo tvrdě spal s nepřirozeně pootevřenýma očima a zakloněnou, vyvrácenou hlavou.
Začala tedy alespoň zpívat gátskou písničku o lásce, která překoná propasti, mráz, hlad a rozehřeje kraj, rozpustí sníh, promění tundru v kvetoucí louku, z nepřátel udělá milence a z opaků jedno.
,,…. budu tě držet za ruku, budeš mě držet za ruku, budeme se objímat a pevně se držet v objetí, abychom odolali náporům větru a půjdeme spolu životem. Když jeden spadne, druhý mu pomůže na nohy a když spadneme oba, budeme se navzájem zahřívat. S tebou mám naději, s tebou vidím světlo v dálce, s tebou dokážu žít a svůj život rožnu jako lampu, která ve tmě vesele hřeje a svítí na cestu...“
Gomepsis dozpívala. Bylo by nápadné, kdyby zde postávala déle. Ještě jednou se otočila, aby viděla jeho tvář. Na okamžik přes ni přelétl úsměv.
Čí, že to byla tvář, kdo zde bezvládně skončil v kleci? Sám gátský hrdina, vlastník velkého kouzla - Lovec.
Pro Gomepsis se život rozsvítil. Úplně cítila, jak se jí kdesi hluboko v hrudi rozbíhá nějaký silný motor, jak se celá naplňuje odhodláním a věděla, že má nyní sílu zvrátit svůj stav a vydobýt si své štěstí. Ještě večer se znovu šla podívat na Lovce. Už byl vzhůru a když se na něho začala vyptávat, dozvěděla se, že se už myslelo, že jej brzo opustí všichni Duchové, které obývají jeho tělo, ale prý se ještě odpoledne začal vzpamatovávat a teď dokonce už i jí a vypadá, že bude zápasit i on. Zápasník ze severu, jak mu tady začali říkat. Gomepsis si zapískala melodii té gátské písničky o lásce.
A ačkoli se držela raději daleko od klece, až sem přiletěla slova, které si gátský muž k pískání přidal.
,,Ví o mně! Velký Duchu, povedlo se! On o mně ví!“
Druhý den dali zápasníky každého jinam. Uvázali je s rukama za zády na dlouhý provaz ke stromům kolem paláce a kdo chtěl, mohl si svého favorita napojit a vykrmit. V největším horku Gomepsis přišla s vakem pití a košíkem jídla k Lovci. Konečně s ním mohla být sama a nerušena. Lovec byl nejen při vědomí, ale dalo by se říci, že i na půl při síle. Dokonce mohl i vtipkovat.
,,Tak jsem tě přece jenom našel, ale umíš se pěkně schovávat.“
,,Za to poděkuj přítelíčkovi z jihu.“
,,On ještě žije? Myslel jsem, že mu hrozí, že ho zabije každý druhý člověk, kterého potká, protože každého druhého podvede, okrade, zradí nebo otráví.“
,,A nebo také prodá do otroctví,“ dodala Gomepsis.
,,Nebo vydá jako zločince k trestu smrti,“ dodal Lovec.
V Gomepsisiných očích se zaleskl strašný záblesk nenávisti, který pocítila k tomu, kterého nazýváme Šprýmař a bylo vidět, že by jej bez milosti i zabila a zřejmě by jí její čin prošel bez trestu u jakéhokoli soudu.
,,Moc jsi mi chyběla.“
,,Nemusela jsem, stačilo, abys šel nejprve hledat živého, ale ty jsi dal přednost službě mrtvému.“
,,Neumím jinak, byl jsem tak v úctě vychován. Je to má víra a věřím, že Duch Dakavana, jestli neškodí mým nepřátelům, tak mi pomáhá.“
Gomepsis se na něj podívala a řekla ,,moje víra mi říká, že mrtvý patří mrtvým a živý živým. Živí si mohou pomáhat, ale mrtvý ti ruku nepodá.“
,,Tak proč máš pocit, že ti je maminka na blízku, když máš od ní tu halenu na spaní?“ Gomepsis vrhkly slzy do očí.
,,To nemůžeš srovnávat, to byla moje maminka!“ ,,Rozumíš!“
,,A to byl můj nelepší přítel!“ „Rozumíš?“
Lovec pokračoval ,,syn Kanaha Kárs potřebuje jen čas, aby si dal věci dohromady. Je dospělý a jsou to jeho rozhodnutí, rozhodnutí muže. Co bych mu měl říci?“
„Vrať se, tatínek už bude hodný?“
,,Vrať se a žij s námi Gáty?“
,,Ty bys žila s námi Gáty?
,,Ano teď bych žila i s vámi Gáty!“
Vypadalo, že se nikdo nedívá. Gomepsis se rozhlédla ustrašeně kolem, rychle objala svého milovaného Gáta a políbila ho na rozpraskané rty. Pohladila jej po jeho zničených vlasech a sluncem popáleném obličeji, ,,miluji tě,“ zašeptala mu tiše do ucha! „Chci s tebou žít, dokud slunce bude svítit na obloze, sníh padat z oblohy a hvězdy zářit noční tmou!“
,,Také tě miluji a chci žít jen pro tebe po všechny mé dny. Chci tě věčně držet za ruku a obdivovat tvou krásu, vlídnost, vytrvalost a nezlomnou touhu po svobodném životě.“
Lovec se pak snažil vyzvědět, jaký jej zde čeká osud.
,,Jsi určený k zápasu. K zápasu na život a na smrt a když zůstaneš naživu, budeš rituálně zabit a snězen!“ ,,Jen jednou za několik let může vítěz odejít a ještě si vybrat z otrokyň nevěstu.“
,,Sakra! To nejsou dobré vyhlídky!“
Lovec pokračoval ,,a kdy naposled vítězi darovali život?“
,,Loni!“
,,U Velkého Podzemního Ducha! To je nepravděpodobné, aby to letos zopakovali, co?“
,,Ano to je nepravděpodobné!“
,,Dá se odsud utéct?“ „Ano dá, já jsem utekla sedmkrát, ale vždycky mě v okolních vesnicích a táborech chytili a přivedli zpět. Při dalším pokusu o útěk mě prostě zabijí, proto už neutíkám.“
,,Jak to, že tě chytí?“
,,Dají vesnicím kouřový signál, že vězeň utekl a ti pustí psy.“
,,A hlídají i kaňon s řekou?
,,Ten snad nejlépe!“
,,Pak myslím, že mám plán,“ řekl Lovec. ,,Potřebuji nůž, zásoby a naolejovanou kůži širokou jako člověk a dlouhou jako tři lidé. Sežeň ty věci a dnes v noci zásoby a kůži schovej u velkého balvanu v Kaňonu zdejší řeky. Pak vezmi všechno důležité, co zde máš a se svítáním mě čekej v přístavišti rybářů. Přijedu od skal po řece.“
Gomepsis dala Lovci svůj nůž a ten jej bosou nohou umně zahrabal do země.
Teď nebude žádné přeřezávání pout, stráž jej přijde ještě několikrát zkontrolovat.
Večer propukla velká oslava setkání celého kmene. Tanec, hudba, náladu povznášející přípravky a to vše ozařované velkými ohni. Spousta pomalovaných lidských těl, barevné ptačí peří, šperky, řetízky, veselí, jásot a zpěv. S přibývajícím časem se rozjaření slavící začali rozcházet. Z velkých ohnišť zůstaly jen malé ohýnky pro pár lidí, kteří ještě tančili, nebo už jen tak seděli a povídali si. Teď se zvedá i vládkyně kmene. Odchází do svého rohožového domu, zvenku hlídaného stráží. Služebné jí odkládají zdobné přiodění, péřovou korunu a smývají jí z těla malbu. Pak jí ošetří kůži vonnými oleji a uloží ji ke spánku. Zatím venku, pod jedním stromem nedaleko paláce, leží prázdná pouta a jedna stará, poloroztrhaná rohož.
Když jsme u těch rohoží… jedna velká rohož, tvořící zadní stěnu paláce se kousek nad zemí pohnula. Je kryta keři a stráže tady dnes vůbec nejsou. Úvazy, kterými byla rohož uvázaná ke kostře obydlí, někdo přeřezal, protože tam leží jako ztracené kaničky od bot.
Jakmile dívky a mezi nimi byla i Gomepsis, uložily svoji paní na lůžko a odešly, vynořila se ze tmy z pod lůžka silná mužská ruka s kusem velké, zmačkané látky, napuštěné uspávacím jedem na šípy. Žena se chvíli brání, háže sebou, ale jen malou chvíli. Za okamžik je slyšet už jen pomalé, tiché oddychování. Oběť je celá paralyzovaná, ale při vědomí. Její pootevřené oči mohou sledovat, jak ji jen tak nahou Lovec vytáhne z postele, protáhne pod rohoží ven, tady ji vezme do náruče a nese ji pryč, jako by si manžel odnášel svoji spící manželku do chaty nebo stanu. Nikomu není nic podezřelé, okolí je téměř liduprázdné a také odlíčenou a bez ozdob nikdo královnu nepozná. Lovec však nejde k žádnému ze stanů. Pokládá vládkyni na zem pod svůj strom, uvazuje jí pouta a přikrývá ji starou, rozpadající se rákosovou rohoží proti nočnímu chladu, kterou dostal i on.
Přikrčil se k ní a do ucha jí zašeptal ,,jestli chceš opravdový zápas, tak za mnou pošli toho křiváka, co mě nechal uvěznit a toho povedeného cvičitele zápasníků, co mě rok mučil tvrdou prací. Zaručuji ti dobrou, velmi, velmi dobrou zábavu!“
Než se však toto všechno stalo, bylo nutné vše připravit. Během dne mezi svými povinnostmi Gomepsis sbalila kůže, které přinesla z hlavního paláce. Jejich sešití by trvalo věčnost a tak je sešněrovala po předchozím naříznutí úštěpkem silicitu. Zdejší úštěpky jsou mnohdy přímo gigantické, nikdy zde nebylo severské zalednění a vnitřní struktura kamene není porušena tak jako na severu. Ale Gomepsis stačí kousek velký sotva pár centimetrů. Teď otevřela pár sáčků a nádobek pletených z pásků kůry a smíchala z jejich obsahu rychle tuhnoucí a dobře pružící lepidlo, odolné i vodě. Látky byly sceleny a teď rychle naolejovat. Půl hodiny a vše je hotovo. Za další půl hodiny jsou věci uloženy na smluveném místě za vesnicí u velkého kamene u řeky, tekoucí z pevniny. A teď honem nazpět k přípravám na tanec večerní slavnosti.
Lovec našel kámen snadno i za tmy. Vzal plachtu a zásoby a spěchal asi šest kilometrů proti proudu. Tam v kaňonu našel svoji ukrytou loďku. Vyndal svou starou, místy už zteřelou pláštěnku ze dna člunu, tu použije nanejvýš jako plachtu. A místo ní umístil novou kůži od Gomepsis. Tu zručně vypnul na kostru lodi a nahoře přiřemínkoval. Žádné zdlouhavé šití. Není čas. Dozadu za kýl přivázal silné veslo jako kormidlo a svoje oštěpy použil jako břevna k plachtě. Tři oštěpy vytvořily stožár a další dva držely plachtu. Zatím byla plachta dole, ale aby byla loď na moři jistější, přidal na dno proutí a na ně uložil balast z kamení, které narychlo nanosil ze břehu. Těžiště se tak posunulo níže, balast bude protiváhou stožáru a plachtě a loď bude stabilnější.
Tak to viděl i na lodi na Velkém jezeře. Lovec si z výklenku přinesl svoje staré zásoby, za světla malého kahánku je zkontroloval a vyházel vše zkažené. Kupodivu, některé věci zůstaly zachované. Například med. A energii, kterou mu med dodá, bude určitě zítra potřebovat.
Если Вам нужно дополнительный материал на эту тему, или Вы не нашли то, что искали, рекомендуем воспользоваться поиском по нашей базе работ:
V MOCI MOCNÝCH
Что будем делать с полученным материалом:
Если этот материал оказался полезным ля Вас, Вы можете сохранить его на свою страничку в социальных сетях:
Obydlí v Lazaret ve Francii
Na jihu Francie byla prozkoumána jeskyně Lazaret, kde při jedné stěně byla postavena před 150 000 lety chata. Archeologové určili
Kultury středního paleolitu
Na Moravě rozlišují archeologové v materiálu kamenných nástrojů tři hlavní neandrtálské kultury - nejstarší k
Konstrukce zbraní - střely pro luk
Jeden kamenný artefakt z Königsaue (vpravo dole) je dokonce tak drobný, že by mohl být i hrotem pro šíp, vystřelovaný lukem. Potíž
Venuše kostěnkienu
Na rekonstrukční metamorfóze je především jasné, že je zcela respektována úprava vlasů a horizontálně
Maltsko-bureťská kultura
Tato arktická středosibiřská kultura ze samého centra Asie byla kupodivu také stále provázena mnohými prvky gravettienu. Maltsko-Bureť
Vizáž gravettienců – persona
Gravettienci se nám jeví jako lidé, kteří dbali na to, aby udělali dobrý už i první dojem na cizince i na sebe navzájem. Sošky z
LOV MALÝCH A STŘEDNÍCH ZVÍŘAT
Prořezávací hroty(rekonstrukční transformace)
I.Jednou z nejstrašnějších zbraní lovců-sto
Prořezávací hrot s pilečkou
III.Pak lovec vystřelí šíp, který pronikne hluboko do těla zvířete a pokud jej rovnou nezabije, prchající zví&#
Lov na mamuty se speciálním hrotem
Pavlovienci byli jedněmi z nelepších lovců na světě. Jejich vlastní zuby prozrazují, že nikdy netrpěli hladem. Jejich tajemství tkv&ia
POHŘEBNÍ RITUÁLY
Velká hrobka pro druhotný pohřeb v Předmostí(rekonstrukční napodobenina)
Právě Morava dala světu největ
Keltský bojovník z Blučiny
Legendární archeologické naleziště na Blučině u Brna přineslo i pohřeb tohoto keltského bojovníka. Spona na rameni, kratičk&yac
Hrob germánského velmože z Blučiny u Brna
Hrob germánského velmože z doby stěhování národů z Blučiny u Brna. Mimo kostry muže se dochovaly tyto artefakty: spona na rameni, z&aacut
Doba hradištní - ranný středověk
Kvalifikovaná rekonstrukční představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hlo
STARÁ MORAVA
Moravský velmož
Obraz moravského velmože s nádherně tauzovanou rukojetí meče vyvolává u mnohých div&aa
STARŠÍ OBDOBÍ STARÉHO PALEOLITU
Pěstní klín z hrubého materiálu. Vpravo pak je sférické jádro někdy označované jako sféroid, tj. vla
MLADŠÍ OBDOBÍ STARÉHO PALEOLITU
Rovoběžné vrypy na kosti slona, opakované rytí do tvaru obdélníku, pěstní klín, vrtáček, pilka, no&
Lovci sběrači
V druhé polovině 20. století se mezi paleolitiky rozšířily informace z etnografie o lovecko-sběračských společnostech, kdy se zjistilo,
Komplexní lovci sběrači
Jestliže už samotným seznámením se s etnografickými poznatky se změnil obraz lovecko sběračských společností natolik, že
Komplexní lovci a sběrači v minulosti
Moravský gravettien, zvaný též pavlovien, je doložen jak kulturními předměty, tak kosterním materiálem. Z výbrusů zubů
Symboly
Člověk, stejně jako řada dalších tvorů, reaguje na symboliku řeči těla a sám svým postojem a úpravou zevnějšku zas
Uplatnění geometrie
Pro tvořivost je taktéž důležitý smysl pro geometrický projev jemné motoriky. Na rozdíl od lidoopů je lidská kresba - rukopis geom
Smysl pro kuriozity
Pochopitelně, že u moderního člověka sledujeme ocenění exotických předmětů spojené s dálkami a atraktivním nevš
Jemná motorika
Pro typicky lidské chování je příznačná jemná motorika. To je koncentrace smyslů spojená s ovládáním rukou tak,
Fyziologie - co vytváří člověka?
Vznik člověka je determinován tím, co si představujeme pod pojmem člověk a co jej podle nás charakterizuje. Takové názory jsou různ&
Variabilita kultur
Kultury, které vytvářejí lidé, jsou a byly velmi rozmanité. Rozmanitost je vlastnost kultur, podobně jako jsou rozmanití a individuáln&iac
Starý paleolit
Provází formy člověka Homo Heidelbergensis na lokalitách Atapuerca (Španělsko), Bilzingsleben a Scheningen (Německo), Stránská Ská
Střední paleolit
Königsaue, Lebenstedt (Německo), Bečov (Čechy), Kůlna (Morava). Éra, kdy byly v tehdejší Evropě kultury neseny lidskou formou známou jako nea
Přechodné kultury
Přední Východ, Morava. Na území předního východu se asi před 40 tisíci lety objevuje vedle mousterienské kultury (charakterizo
Mladý paleolit
Charakteristickým rysem jsou mladopaleolitické technologie štípání kamene z připraveného silicitového jádra, otevření s
Aurignacien
Je nejstarší panevropská kultura moderního člověka v Evropě. Nejstarší data přesahují 35 tisíc let a končí př
Gravettien
Druhá panevropská mladopaleolitická kultura. Nejdéle trvající a územně největší civilizace severského loveckého
Přílohy
Některé důležité domácí publikace: Jan Jelínek - Velký obrazový atlas pravěkého člo
Uacute;vod - dva přístupy
Chceme-li si udělat představu o chování evropských forem člověka druhu Homo antecessor můžeme se vydat dvěma směry. Jeden smě
Tvořivost
Představy o chování antecessorů se také týkají i podoby jejich tvořivosti. Obecně lze o tvořivosti říci, že se vyskytuje
Hypertrofická tvořivost
Zatímco má běžná tvořivost své určité limity daleko rozvinutější a plastičtější je hypertrofická
Senzitizace
Přitomhypertofická tvořivost je jen určitou formou známé a velmi rozšířené tvořivosti. Jako příčina hypertrofick&ea
Dlouhodobá rozvinutá trpělivost
Při konzultaci o chování lidí a šimpanzů mne Mgr. Jana Kantorová (Zoologická zahrada v Brně Bystrci) upozorňovala na veliký rozd&i
Rukopis
Velmi výmluvné je porovnání rukopisu evropského Homo antecessor s dnešními lidoopi. V materiálech (Jeřábková, Van
Závěr
Hodnocení některých velmi důležitých oblastí v chování evropských antecessorů jako je rozvinutá (hypertrofická) tv
Literatura
Bičík Vítězslav, Fraňková Slávka: Srovnávací psychologie a základy etologie. Universita.
Mania Deitrich, Dietzel Adel
Edward O.Wilson
Psycholog na přírodovědě Harwardské university Eduard O.Wilson, spoluzakladatel sociobiologie předložil ve své knize O lidské přirozenos
Psychoanalytik Carl Gustav Jung
Z tohoto období jsem zpracoval materiál pro připravovanou internetovou publikaci v Antroparku – Personu gravettienu, pojednávající o stanoven
ZVÍŘATA SEVERU
Mamut severní (Mammuthus primigenius)
Mamut je patrně nejlegendárnějším savcem pravěku. Ne
O autorovi
Libor Balák je tvůrcem mnoha scénářů a komiksů z 80. a 90. let s historickou tématikou. V roce 2000
Libor Balák
Úvodem patří zvláštní poděkování za rady a poznámky ke koncepci a skladbě rom
SPRÁVNÉ DĚVČE
Jak malá a křehká jsou ta stvoření, jak slabá, jak na pohled zdají se př&iacu
VÝPRAVA
A tehdy Kaitós sledoval let ptáka, studoval jeho peří i tvar křídel a ze dřeva vyřezával malá křidélka.
AS BOJE
Šedá obloha, spousta zvláštních dní, v nich slunce svítí za obzor
a hvězdy září divnou tmou, všec
VE ZNAMENÍ DÁLEK
Lovec projel velká území, rozlité, klidné vodní plochy i prudké, bouřlivé peřeje, nesčíslněkr&aacu
V ZAJETÍ SNĚHU
Gomepsis se vracela nazpět k tunelu pod převisem, který ji v noci zasypal sněhem. Už začalo svítat a tak by nemělo b&yacu
VŮNĚ JIHU
Tak nádherné je dívat se na moře. Po tolika letech ho mnozí znovu viděli a na ten pohled nedokázali zapomenout. Ná
NÁVRAT SYNA
Opustili jsme Lovce, když se se svěšenou hlavou ubíral s pomalovaným balíkem k rodině svého, dnes již mrtv&eacut
ZA OPONOU SVĚTA
V ten den orel odletí, v ten den lev odejde, v ten den budeš sám, v tu hodinu tě všichni opustí a i ty opustíš s&a
ZAJATCI SNĚHU
Gomepsis se ráno probudila, vystrčila ven hlavu z rukávu a přemýšlela. Byla na sebe hrdá, co všechno zvládla.
BOUŘE
A tak se zase konečně dostávám k tomu, abych vylíčil, co se dělo na výpravě Katáriů. Myslím,
SOUMRAK MOCNÝCH
Starý Šal Katário řádil jak pominutý. Běhal po své jurtě od jednoho rohu ke druhému, od jedné st
SNĚHOVÁ PRINCEZNA
Gomepsis vyhrabala svoje zasypané, zmrzlé soby. Stali se tak i po smrti zvířaty, která slouží. Rozdělala oheň
VOLNÝ JAKO PTÁK
Duch Dakavana běhá volně po světě nepoučen, ani neví jak a co vlastně může a kam až sahá jeho moc. Nahlí&
HISTORIE
To ráno bylo jako jiné. Výprava se plahočila se svým nákladem na lodích i na zádech zpět domů. Cesta
TVANICE
,,To je víc než dobrý nápad,“ pochvaloval si velitel Lovcových pronásledovatelů. ,,A co?“ vyptával se
Smlouva s Ďáblem
Menaur Zixis si lačným zrakem prohlíží fantastickou řemeslnou práci ozdob hrázdění Šalových
TVANICE II
,,To u nás žijí lidé, kteří mají po dávných předcích kulaté oči i nosy a zezadu je
NÁVRAT
Sedí si na malém prostranství před vyvráceným stromem a pozoruje lesostep před sebou. Lovec je teď na vyvý&#
LOV NA MAMUTA
Tři lovci se tehdy vypravili na lov mamutů. Pro jejich lov užili speciální oděvy, které nadlouho uschovali ve velké m
OBR A STAŘEC
„Je to prastarý příběh, velmi prastarý příběh,“ začal stařík pomalu. „Stal se totiž již p&
ZA GOMEPSIS
Lovec sedí smutný, oči má plné slz. ,,Zase se mi, dědečku, zdál ten strašný sen o Gomepsis. Poř&aa
ZÁPAS
Je ráno. Někdo nadává a kope do ležící postavy pod rohoží u stromu, kam se uvazují zápasn&iacu
Probuzení Ducha
Dakavan se snažil provázet svého přítele a být mu nápomocen. Zaháněl zlé sny, našeptával
PŘEROZDÁVÁNÍ KARET
Šala jsme právě zastihli ve svém živlu. Cestuje a cestuje, domlouvá a smlouvá, z jalové krávy by vymá
HOŘÍCÍ HORA
Naproti tomu Gátové jásají. Vytrženi ze všedních starostí, řeší úplně lidskou ud&aac
Na ÚsvitU Velkého kouzla
Jako opilý se Duch Dakavana vypotácel zpět na svět do slunečního svitu mezi stromy. Lehl si zmoženě do trávy a h
HOŘÍCÍ HORA II
Šal je jako zbavený vlastní vůle. Cítí jen nezměrnou bolest, která jej zcela pohltila. Nevnímá nic a
SÍŇ TEMNOTY
Lasagel, Lasagel amnetop Sakri san the sapte san. Vzbuďte se vy, kteří nevidíte sny kolem sebe. Cožpak neslyšíš #
V ZÁŘI MODRÉHO ZÁZRAKU
Když ráno vstává, naplňuje ho Duch neporazitelnosti. Když uléhá, naplňuje ho Duch bdělosti, když
MALÁ OCHUTNÁVKA
Děti měly ze svého objevu velkou radost a chtěly se co nejdřív vrátit zpět k rodinám. Musí jít rychle, cesta bude
PROLOMENÍ ČASU
Zapomeň na svět. Zapomeň kdo jsi, kým jsi a že vůbec jsi. Zapomeň na své přátele i nepřátele, na událos
BŘEMENO LÁSKY
,,Tanama gesadunaeurata un kusamana tuedla tutuapa, sei gesanuma i gesanuma terresatauta getthch kapana un sema erarataina it slepanta la se i to gereata inumathuseata. Raiteseph
PÁD
,,Sagasnagtca tsusangtsa natc sic notc tci plang pung tsut pigru sagsznatc, suma cest sunagartc…“
,,Pokud tvé srdce nežije pro lidi, kteří
Uacute;vod
Konečně se ve dveřích objeví malá postava staříka a zve nás dál. Je to místní šaman a záro
Povídka první - Pán světa
Tentokrát poryv větru vytrhl ze země mračna sněhu a roztočil je tím nejdivočejším způsobem. Hnal je n&ia
Povídka druhá - Návštěva
V tom roce bylo zjara velice nevlídno, velmi často fičel strašný vítr a také nezřídka pršelo. Starý
Povídka třetí - Lepší děti
Jakže jsem se stal náčelníkem tak velikého kmene? A proč už u nás nejsou žádní urození lid&
Povídka čtvrtá - Belemnit
Ohromné je moře, jeho masy vody jsou nezměrné, jeho břehy daleko a kam se podíváš jen samá voda, voda a voda. Když se pot
Povídka pátá - Nahota
Ono se řekne venuše, venuše, ale ono to není jen tak. Každé písmenko, každá hláska, každičk&aac
Povídka šestá - Atabara
Když cizinec tenkrát procházel tím krajem, byl vděčný, když se mohl svézt s projíždějícími sob&
Malé povídky velkého génia
Je to jasné a je to tady, nic se nedá dělat ani odkládat. Svět šoubyznysu je tvrd
Povídka první - Korida
Né, nebyl jsem ve Španělsku, ale bylo to v Brně. Byli jsme mladí, byli jsme smělí patřil nám, celý svět. Nosili jsme
Povídka druhá - Matrona
O infarktu na schodech, o jedné moc a moc tlusté paní a moc a moc zlých jazycích.
Zlé jazyky pomlouvají, říkaj&
Povídka pátá - Čas kouzel
,,Ešemtka semtuhar, tkádla tu há si ma tuká, Sihura na Duba ek su rutaj vet vou naf vehastke. Noujů heplset, nesuča kudahar...
PÁD
,,Sagasnagtca tsusangtsa natc sic notc tci plang pung tsut pigru sagsznatc, suma cest sunagartc…“
,,Pokud tvé srdce nežije pro lidi, k
Новости и инфо для студентов